Jaké by to bylo nemít vnoučata?

Mám známé, které je nemají. Myslím, že to nesou dost těžce. Nebylo jim dopřáno a právě oni by byli těmi nejlepšími – babičkou a dědou. Nedovedu si představit, že bych je neměla.
Radost, když se narodí, sledování jak se vyvíjí, po kom co zdědila, hlavně aby byla zdravá, jak se učí, k čemu mají sklony, radosti z dárků pod stromečkem a když vás vezmou kolem krku, není nic co by vám to mohlo vynahradit. Potom jak rostou, dostávají svůj rozum. Už nás moc nepotřebují, mají své zájmy a jsou samostatná. To musíme překlenout, až se k nám zase začnou vracet a zase nás obejmou.
A pak se karta začne obracet. Dostanete se do nemocnice, potřebujete se dostat domů a přijede pro vás vnouček s autem, odveze vás na vozíku k autu, protože sama to nezvládnete, v lékárně vystojí frontu na léky a odveze vás domů. Na kontrolu k lékaři přes celou Prahu vás odveze vnučka co jste ji vodila na tanečky a ráno jí dělala bramborové placky. Cestou pro vás zažije požár v tunelu a dopravní kolaps. Všichni dohromady vymyslí #kafesbabi, to aby babička neseděla doma a ten nápad se zalíbí a stane se populárním a hlásí se kavárny, aby se do projektu zapojily a další vnoučata s babičkami a dědy se přidávají a nejen v Praze ale i v dalších městech.
Jenom nám do toho přišel koronavir a museli jsme zůstávat doma. Doufejme, že se situace opět vyvine k lepšímu a vše se vrátí do starých kolejí. Dnes jdeme zase na „kafe”. 

Jaké to je mít vnoučata? Báječné. Děkuji Bohu, že je mám a takové jaké jsou. Ať nám to vydrží.


Jarmila Kopřivíková
léto 2020

Má vaše babi nebo děda (nebo i vy sami) spisovatelské sklony? Poustevna na Praze 3 organizuje bezplatný kurz tvůrčího psaní. Kurz je pro všechny zdarma a je přístupný komukoliv, kdo má jen trochu chuť tvořit a psát. Pokud máte zájem, napište něco málo o sobě a svém vztahu k psaní na email: poustevnaradost@gmail.com. ❤️